Východiskem je situace, kdy nás zajímá nějaká, potenciálně nekonečná množina objektů (osob, pacientů, výrobků, …) a máme k dispozici výsledek pozorování konečné podmnožiny celé množiny. Výsledky pozorování jsou ve formě matice dat: Naším cílem je získat z napozorovaných dat všechny zajímavé vztahy pravdivé pro celou množinu objektů. Využijeme přitom statistické testy hypotéz, které umožňují přijmout na základě platnosti vhodného tvrzení o napozorovaných datech jisté zajímavé tvrzení o celé množině dat.

Tvrzení pravdivé o celých datech nazýváme v této souvislosti verifikovaným teoretickým tvrzením. Tvrzení o napozorovaných datech nazýváme observačním tvrzením. Důležité je, že mezi teoretickými a observačními tvrzeními obvykle platí vztah 1:1. Tento vztah je zprostředkován statistickými testy hypotéz.

Chceme-li tedy znát všechna zajímavá verifikovaná teoretická tvrzení, stačí nalézt všechna vhodná observační tvrzení pravdivá v daných datech. Úkolem GUHA procedury je poskytnout všechna vhodná pravdivá tvrzení o observačních datech:

GUHA procedura pracuje podle následujícího schematu.

Na vstupu GUHA procedury jsou jednak analyzovaná data a jednak několik parametrů zadávajících rozsáhlou množinu relevantních observačních tvrzení. GUHA procedura generuje všechna relevantní observační tvrzení a verifikuje je v daných datech. Na výstupu jsou všechna prostá tvrzení. Relevantní tvrzení je prosté, je-li pravdivé v daných datech a zároveň neplyne zjevným způsobem z jiného, kratšího a ve výstupu již uvedeného tvrzení.